Opevnění na Wawelu

Wawel byl opevněn již od raných dob. Vysoká jurská skála nacházející se na řekou Vislou a její zástavba tvoří dominantu bývalého hlavního města Polska. Nejstarší stopy civilizace na návrší pochází  z paleolitu – starší doby kamenné.  Ve 14. století se zdejší gotický hrad stal hradem hlavním – hlavním sídlem polských panovníků.

Nejstarší zbytky kamenných, dřevěných a zemních hradeb dodnes dochovaných pochází z 9. století. V 11. století bylo návrší obehnáno kamenným valem. V 15. Století pak nechali první panovníci z rodu Jagellonců postavit mohutné cihlové obranné bašty, Zlodějskou, Sandomirskou a nejvyšší z nich byla Lubranka – tato byla koncem 18. Století přejmenována na Senátorskou. Ve Zlodějské baště byli vězněni zločinci.

Opevnění bylo zvětšeno během 17. století a pak v letech 1790-1794. Další etapu zdejších hradeb utvářeli Rakušané, kteří získali Krakov při dělení Polska. Ti nechali zbořit podstatnou část hradeb a na jejich místech nechali vystavět v první polovině 19. století mohutné opevnění, které se zachovalo dodnes.

Pozůstatkem ze 16. Století je bastion krále Vladislava IV, na něj byl v roce 1921 umístěn pomník vůdce národního povstání Tadeáše  Kosciuszka.

Na wawelské návrší se můžete dostat dvojím způsobem. První stará severní cesta vede od Kanovnické ulice a vstupujete Erbovou bránou, jež pochází z roku 1921 a několik metrů za ní pak branou Vasů z roku 1595. Novější jižní cesta byla otevřena Rakušany v první polovině 19. století a vede Bernardinskou branou.

 

 

Mgr. Gabriela Číhalová